Broumovské stěny - malý výlet s přáteli
Hluboké rokle, skalní města, bludiště ... procházka ve stínu skal
Prodloužený sváteční víkend jsme tentokrát využili k cestě na východ do mého rodného kraje a protože počasí nám přálo až moc, řekli jsme si, že ve stínu skal by mohlo být docela příjemně. A tak jsme společně s kamarády Petrem a Miriam a jejich Olli a Endíkem vyrazili do Broumovských skal na místo, na které mám vzpomínky z dob pionýrských táborů a dětských rodinných výletů. Procházku jsme začali nejprve krátkou psí koupelí u rybníka v Hlavňově a poté pokračovali od krásné barokní kaple na vrchu Hvězda „vzhůru“ do skal. Naštěstí to „vzhůru“ byla docela příjemná rovinka po vrcholcích skal s krásnými výhledy na skalní divadlo a do dalekého kraje. Nakonec jsme přece jenom z vyhřátých skal sestoupili do příjemného stínu skalních věží a nakonec si užili i toho stoupání po úzké, ale nádherné cestičce Kovářovou roklí zpestřené odlovem několika ukrytých kešek, zpět na Hvězdu. Dokonce se nám podařilo objevit i krásně ukryté místo s nádherným výhledem na Skalní divadlo a při trošce fantazie a si na chvilku užívali pocitu toho skálolezce, který zdolá tu nejvyšší skalní věž. U nás samozřejmě z bezpečné vzdálenosti od okraje a místy i pro jistotu podobně jako naší psi po čtyřech ...
Jizerské tisicovky II - výlet s kamarády
Černá hora 1085 , Sněžné věžičky 1055 ... v Jizerkách je opravdu krásně
Plány se mají plnit a tak jsme využili krásného letního počasí k druhé výpravě za Jizerskými „tisícovkami“. Opět v doprovodu Lenky s Maggie a statečných „Charlíkovců“ Hanky a Jirky jsme tentokrát vyrazili z Josefova dolu a cestou kolem nádherné přehrady a zapomenuté sklářské vesničky Kristiánova vzhůru k dalším tisícovým kopcům Jizerských hor. Prvním vrcholem v cestě byla Černá hora – 1085, kam jsme za nádherného počasí vystoupali po příjemném dřevěném chodníku a dokonale si užívali neopakovatelných výhledů do okolní krajiny. Po malé odbočce na vyhlídku Čertův odpočinek jsme pokračovali na druhý vrchol, 1055 m vysoké Sněžné věžičky s krásnou vyhlídkou na jedné z kamenných věží. Samozřejmě, že my jsme si vedle krásné přírody užívali i trochu toho geokačeřího hledání a naši psi své oblíbené psí zábavy v horských potocích krásných lesích kolem. Prostě nádherný den, který jsme zakončili výborným pozdním obědem v Pekle … naštěstí jen příjemné restauraci v Josefově dole. No a kdyby se někdo ptal, tak v přehradě se naši psi rozhodně nekoupali … je to přece zakázané … ale vysvětlujte to labradorům
Kounovské kamenné řady - výlet s přáteli
Nejzáhadnější místo v České republice a zřícenina hradu Pravda ...
Při cestě z Mariánských lázní jsem si na upozornění u cesty všiml odkazu na Kounovské kamenné řady. Po příjezdu domů jsem začal zjišťovat nějaké informace a po chvilce brouzdání po internetu bylo jasné, že sem se musíme určitě vypravit. A tak náš další psí výlet s Charlíkem a jeho pány vedl právě sem a na nedaleký hrad Pravda. Vyrazili jsme od krásného nádraží v Mutějovicích po trase naučné stezky směrem ke kamenným řadám. A je to opravdu zajímavé místo. Po krátkém prohlídce a samozřejmě odlovu jedné krabičky jsme v procházce pokračovali k našemu dalšímu cíly a to zřícenině hradu Pravda. A tady se ukázala i pravda o naší kondici, protože jak bývá zvykem, byl hrad na kopci a tak jsme nakonec byli rádi za příjemné posezení pod stromy ve zbytcích hradního nádvoří. Na zpáteční cestě s ještě lepším stoupáním, „to by mě zajímalo, kdo vybíral tuhle trasu“, jsme ještě navštívili bohužel hodně zanedbanou kapli sv. Vojtěcha a opěk kolem kamenných řad se vrátili zpět do Mutějovic. Trochu utahaní, hladoví a žízniví, ale určitě spokojení …
Podkrkonošské procházky, Rýchory a trošku větší štěňátko Bree ...
Východní Čechy jsou pro nás díky návštěvám rodičů zároveň i častým cílem našich výletů. Tentokrát jsme si naši procházku rozdělili do dvou dnů a dvou malých výletů na oblíbená místa mého rodného kraje. Nejprve jsme v sobotu navštívili přehradu Les-Království a potom vyjeli na kopec Zvičina - známé výletní místo s krásnými výhledy do širokého Podkrkonoší, slavnou Raisovou chatou se zavřenou kruhovou rozhlednou a malebným barokní kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. Byli jsme tu již mnohokrát, ale krásně je tu skoro vždy ... A neděli, tu jsme věnovali výletu na Rýchory a do zaniklé horské vesnice Sklenářovice. Tady jsme se sešli s naší kamarádkou z labradorských výletů Vandou a jejími pejsky Dárlý a Bree… cane corso v celé své kráse a velikosti. A tak jsme si na procházce krásným údolím bývalých Sklenářovic užili příjemné společnosti a Ulli dostatek zábavy s trošku větším „štěňátkem“. Nakonec jsme došli až k Rýchorské boudě a poznali krásný a pro nás dosud neznámý kout Krkonoš …
Jizerské tisicovky I - výlet s kamarády
První Jizerské tisícovky - Holubník 1071, Ptačí kupy 1013 a Bílá smrt 1007
Další krásný jarní víkend nás zlákal k prvnímu kroku na našem dlouhodobém záměru zdolání všech „tisícovek“ v Jizerských horách. a tak jsme naší první výpravu zamířili do Ferdinandova a odtud kolem Štolpišských vodopádu, které jsme už letos poznali v zamrzlém stavu při zimním výletě, směrem na první dva kopce – Holubník – 1071 a Ptačí kupy – 1013 m.n.m. Tak trochu nad plán jsme zdolali i vrchol Bílá smrt - 1007 m.n.m., vedlejší vrchol Černé hory, který nám prostě stál v cestě na Holubník. Protože jsme nechtěli nic podcenit, vzali jsme s sebou i „zkušeného domorodého vůdce“ s jejího statečného psa. A tak měla Ulli v Maggie dokonalého společníka na prolézání potoků a tůní, válení se v posledních zbytcích sněhu a horských rašelinových jezírkách a my příjemného společníka na krásné procházce. Počasí nám přálo a tak byla cesta na vrcholy doplněná odlovem několika dalších okolních kešek a občasným překonáváním sněhových úseků opravdu nádherná. Na české straně Jizerských hor je celkem 15 tisícových vrcholů … zdolali jsme první tři, ale sezona je teprve na začátku
Padrtske rybniky - procházka s kamarády
Vojenský prostor - vstup přísně zakázán. A nebo že by ne ?
Slibované slunečné počasí nás tentokrát vytáhlo na další již dlouho plánovaný výlet do Středních Brd a pootevřeného vojenského prostoru, přesněji k Padrťským rybníkům. Z vesničky Teslíny jsme s naším geopsím týmem Ulli, OlIi, Charlie a Andy vyrazili do krásných lesů pod vrcholem Prahy a po povolených i nepovolených cestách i necestách vojenského prostoru zamířili k hlavnímu cíly naší výpravy Padrťským rybníkům. Cesta nebyla díky naší geozávislosti nejpřímější a díky lesním dělníkům používající „něco jako tanky“ ke kácení dřeva, občas nejschůdnější. Ale počasí bylo nádherné, psi si užívali lesa a všech možností ke koupání v potocích a tůních a tak nám procházka krásně uběhla. Navštívili jsme místa dnes již zcela zaniklých brdských obcí, opravdu krásné rybníky a na zpáteční cestě i dvě zajímavá místa v těsném sousedství – již sotva znatelné zbytky bývalého proboštství a kostela Sv.Jana Křtilele a malou mohylku na kótě 718, v místě kde měl stát ještě do nedávna tak diskutovaný protiraketový radar. Ještě, že tu není, asi by se nám návštěva těchto krásných míst tak dobře nepovedla… Byl to krásný den a my jsme zase zážitky zaplnili jedno malé bílé místo na mapě, ale určitě tu nejsme naposledy ...
Barokní stavby hraběte Šporka u Prahy ? A já jsem znal pouze Kuks …
Jako rodák a trochu patriot z východních Čech s bydlištěm kousek od barokního zámku Kuks jsem si vždycky myslel, že všechny památky spojené se jménem hraběte Šporka jsou právě tady v Kuksu a jeho okolí. Proto pro mě bylo překvapením, když jsme při hledání cíle výletu objevil kousek od Prahy několik staveb a památek spojených právě se jménem tohoto významného šlechtice. I z tohoto důvodu jsme naplánovali náš výlet a procházku a lov kešek právě do míst spojených se jménem Špork. Společně s Petrem, jeho Olli a svěřeným Andíkem a Lenkou s Roxy jsme navštívili nejprve krásný pomník svatého Huberta v Hlavenci, bohužel veřejnosti uzavřený lovecký zámeček Bon Repos a malebnou vesničku Byšičky. A právě odtud jsme vyrazili na malý procházkový okruh k eremitáži sv. Václava a krásných lužních lesů plných různých ještě zamrzlých tůní v okolí Labe. Počasí nám přálo a procházka do jara se probouzejícím lesem zpříjemněná několika úspěšnými odlovy krabiček a zastávkou v útulné hospůdce Grado se nám moc povedla. A zase jsem si doplnil nějaké ty malé mezery ve znalostech historie ...
"Hele a je odtud vidět až na Ještěd …"
Tak tuhle hloupost jsem pronesl při našem posledním výletu na horu Říp. Snad mě může omluvit mlžný opar a můj slabší zrak, ale Ještěd to samozřejmě nebyl. Díval jsem se na jeden z vrcholů Českého středohoří – kopec Hazmburk. A tak, abych svoji chybu napravil a doplnil mezeru ve svých zeměpisných znalostech, zamířili jsme hned naší další geopsí výpravu na hrad Hazmburk a jeho okolí. Loučící se zima nám připravila na cestu krásné slunečné počasí, ale také bláto a hromady tajícího sněhu. Dokonalá zkouška nepromokavosti naši obuvi – a musím pochválit – Meindl nezklamal. Jo na botách se asi šetřit nemá … Společně s Charliekovci jsme vyrazili na takovou velkou okružní výpravu kolem vrcholu, s dobytím hradu a odlovem několika dalších kešek v nejbližším okolí. A dobytí hradu bylo tentokrát opravdu doslovné. Sezona ještě nezačala a nedobytný Hazmburk byl pro návštěvníky uzavřen. Ale je to velký kopec, keška uvnitř a přece to vynaložené úsilí při stoupání nepromarníme. A tak jsme podle „Přelez, přeskoč, ale můžeš i podlézt, pokud se po tom zase narovnáš“ celkem bez problémů překonali hradby kdysi nedobytného hradu. Náš psí doprovod použil variantu podlez – přece jenom jim to plazení pod branou jde lépe než nám. Stalo to za to …
Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp ...
Hora Říp je naše dlouhodobě oblíbené místo a myslím, že snad každý Čech na Řípu, alespoň jednou v životě byl. Alespoň na školním výletu z dob dávných a školou povinných … My jsme si ten malý výstup na vršek už také několikrát zopakovali a dokonce jsem na vrcholu Řípu požádal svoji ženu o roku … a úspěšně. Ale v zimě jsme ještě na Řípu nebyli, a tak jsme využili krásnou letošní zimu k dobytí nejznámější české hory i zimním období. V oblíbené labradoří výletní sestavě Olli, Ulli,a Charlie doplněné o dobře zatepleného Endíka jsme horu zdolali klasickou cestou výstupem strmou východní „stěnou“. Samozřejmě bez pomocí vysokohorských domorodých nosičů a kyslíkových přístrojů pouze za občasné pomocí našich tažných psů. Stoupání bylo příjemné a tak jsme si my i naši labíci užívali sluníčka a čerstvě napadaného sněhu, potěšili jsme se krásnými výhledy do kraje a přemýšleli, jestli je ta naše země ještě stále mlékem a strdím oplývající …
Pohádková zima v Jizerských horách a ledové stěny Velkého Štolpichu
První letošní velkou procházku jsme zamířili za krásnými místy severních svahů Jizerských hor. Cesta „za sněhem“ ze zimní kalamitou postižené Prahy tentokrát vyznívala poněkud zvláštně, zejména když Petříně bylo tentokrát více sněhu než na vrcholcích Jizerek, ale přece jenom hory jsou hory… Výchozím místem našeho zimního výletu bylo krásné poutní městečko Hejnice se známou a impozantní bazilikou Navštívení Panny Marie. Tady jsme se sešli v silné labradoří sestavě - Ulli, Charlie, Meggie a Francis a bohužel bez nevolností trápené Olli jsme vyrazili na dlouhé a náročné stoupání na kopec se skalní vyhlídkou Ořešník a k cíly našeho výletu Štolpišským vodopádům. Sněhu a zimy jsme si nakonec všichni užili dosyta. Labíci ty své psí zábavy, které jsou ve sněhu ještě mnohem zábavnější a my krásné zimní přírody. Vrchol Ořešníku s krásným výhledy do údolí a mohutné ledové stěny v okolí Štolpišského vodopádu to byl nezapomenutelný zážitek. Je tu krásně a už nyní je jasné, že se sem určitě v létě vrátíme … na vodopády.