Černá hora 1085 , Sněžné věžičky 1055 ... v Jizerkách je opravdu krásně

Plány se mají plnit a tak jsme využili krásného letního počasí k druhé výpravě za Jizerskými „tisícovkami“. Opět v doprovodu Lenky s Maggie a statečných „Charlíkovců“ Hanky a Jirky jsme tentokrát vyrazili z Josefova dolu a cestou kolem nádherné přehrady a zapomenuté sklářské vesničky Kristiánova vzhůru k dalším tisícovým kopcům Jizerských hor. Prvním vrcholem v cestě byla Černá hora – 1085, kam jsme za nádherného počasí vystoupali po příjemném dřevěném chodníku a dokonale si užívali neopakovatelných výhledů do okolní krajiny. Po malé odbočce na vyhlídku Čertův odpočinek jsme pokračovali na druhý vrchol, 1055 m vysoké Sněžné věžičky s krásnou vyhlídkou na jedné z kamenných věží. Samozřejmě, že my jsme si vedle krásné přírody užívali i trochu toho geokačeřího hledání a naši psi své oblíbené psí zábavy v horských potocích krásných lesích kolem.  Prostě nádherný den, který jsme zakončili výborným pozdním obědem v Pekle … naštěstí jen příjemné restauraci v Josefově dole. No a kdyby se někdo ptal, tak v přehradě se naši psi rozhodně nekoupali … je to přece zakázané … ale vysvětlujte to labradorům

Černá hora je třetí nejvyšší hora v české části Jizerských hor, ležící v centrální části pohoří na jižním okraji Smědavské hornatiny.. Černá hora byla od 19. století využívána jako těžiště dřeva pro sklárny v Kristianově a Nové louce. Rašeliniště Vánoční louka a smrkový les na vrcholu hory jsou chráněny jako Přírodní rezervace Černá hora. Ta byla vyhlášena v roce 1960 a rozkládala se na ploše 155 ha. Kvůli postupného rozpadu smrkového porostu díky imisím se zmenšila plocha rezervace na 54 ha. V rezervaci jsou zřejmě nejzachovalejší zbytky původních smrčin Jizerských hor. Ostatní části vrcholu jsou též porostlé smrky, bohužel však většinou odumírajícími. Severovýchodně, asi 250 m od vrcholu na okraji rezervace je pomník zvaný Smrt Hanse Simmona
Čertův odpočinek je skalní útvar nacházející se na úbočí Černé hory cca 300 m jihovýchodně od vrcholu. Skalní útvar s rýhami a skalními hrnci je pojmenován podle toho, že jeho tvar připomíná křeslo. Vrchol útvaru je pročleněn výraznými skalními mísami. Donedávna byl ze stanoviště dobrý výhled do širokého okolí, ale v současnosti je postupně zakrýván vzrůstajícím smrkovým porostem..

Sněžné věžičky jsou skalní útvar a zároveň název nižšího vrcholu Černé hory v centrální části Jizerských hor. Sněžné věžičky tvoří množství různých skalních útvarů - skalních věží, izolovaných skal, skalních hradeb a mrazových srubů. Ústřední skupinou Sněžných věžiček jsou tři skalní věže, vysoké až 10 metrů. Nejnižší z věží má na vrcholu malou vyhlídkovou plošinu, zajištěnou instalovaným zábradlím a výstup na ni je usnadněn železnými stupačkami; je odtud dobrý výhled na nejmalebnější věž skupiny, Sněžnou hlavičku, zakončenou skalním hřibem.

Přehrada Josefův důl byla vybudována v letech 1976 – 1982 na říčce Kamenici a je největší přehradou Jizerských hor. Hlavními přítoky jsou Kamenice, Blatný potok a Červený potok. Ověřovací provoz byl zahájen v srpnu 1982 a kolaudace proběhla v květnu 1987. Tvoří ji dvě sypané hráze, každá o délce 360 m. Hloubka přehrady je zhruba 44 m. Voda se ke zpracování přivádí do úpravny v Bedřichově 2,5 km dlouhou štolou o průměru 800 mm v hloubce až 130 m. K vypouštění nádrže slouží dvě spodní výpusti každá o průměru 1200 mm. Na odbočce z levé základové výpusti jsou namontovány dvě Bankiho turbiny na ýyrobu elektrického proudu o výkonu 2 x 55 kW.

Kristiánov byl založen r. 1780 na rozparcelovaných pozemcích detrichovského panského dvora a byl nazván podle majitele panství, hrabete Kristiána Filipa Clam-Gallase. Na sklonku 18. století zde sklářský mistr Riedel založil sklářskou huť. Kristiánovská huť začala úspěšně fungovat a její provoz byl natolik stabilní, že kolem sklárny vyrostla osada, která měla vlastní malou školu, hřbitov a kapličku umístěnou v domě majitele sklárny. Zhruba po sto letech Kristiánov zachvátil požár – shořela sklárna a za své vzala i škola. Stát zůstal pouze tzv. Panský dům, kde žil majitel sklárny. Ten byl po ukončení provozu využíván jako rekreační místo pro letní pobyty dětí z chudých libereckých rodin. V krizovém roce 1938 Panský dům využívala československá armáda, která střežila sousedící linii obranných pevnůstek, které měly chránit Československou republiku. Poté, co museli vojáci odejít a vše přenechat Němcům, Panský dům zapálili, aby se nedostal do rukou nacistu. Stát tak zůstala jen tzv. "Liščí bouda" nazývaná podle původního majitele, skláře Fuchse. Později, v době provozu huti, fungovala jako hospoda. Po 2. světové válce patřila Klubu českých turistů, těsně před listopadem 1989 byla Muzeem skla a bižuterie v Jablonci zrekonstruována a byla v něm umístěna expozice kristiánovského sklářství včetně dřevěného modelu sklárny v době své „největší slávy“.