Podkrkonošské procházky, Rýchory a trošku větší štěňátko Bree ...

Východní Čechy jsou pro nás díky návštěvám rodičů zároveň i častým cílem našich výletů. Tentokrát jsme si naši procházku rozdělili do dvou dnů a dvou malých výletů na oblíbená místa mého rodného kraje. Nejprve jsme v sobotu navštívili přehradu Les-Království a potom vyjeli na kopec Zvičina - známé výletní místo s krásnými výhledy do širokého Podkrkonoší, slavnou Raisovou chatou se zavřenou kruhovou rozhlednou a malebným barokní kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. Byli jsme tu již mnohokrát, ale krásně je tu skoro vždy ... A neděli, tu jsme věnovali výletu na Rýchory a do zaniklé horské vesnice Sklenářovice. Tady jsme se sešli s naší kamarádkou z labradorských výletů Vandou a jejími pejsky Dárlý a Bree… cane corso v celé své kráse a velikosti. A tak jsme si na procházce krásným údolím bývalých Sklenářovic užili příjemné společnosti a Ulli dostatek zábavy s trošku větším „štěňátkem“. Nakonec jsme došli až k Rýchorské boudě a poznali krásný a pro nás dosud neznámý kout Krkonoš …

Sklenářovice, neboli Glasendorf, obec pod Rýchorami, poprvé připomíná trutnovský kronikář Šimon Hüttel v roce 1515. I když už ve 13. a 14. století pracovaly mnohde po okolí železné hamry a přímo v sousedství se rýžovalo zlato, Sklenářovice se spíše než těžařstvím připomínají skutečně sklářskou výrobou. Právě z této vsi pochází i vůbec první psaná zmínka o lavině v Krkonoších a zajímavé je i to, že v dobách největšího rozkvětu měla téměř tolik obyvatel jako Janské Lázně. Dnes tu zbyl jen starý kamenný můstek a kříž, kaplička a pomník padlých. Ochrannou kapličku, sloužící i jako přístřeší pro pracovníky na poli nebo v lese v čase nepohody, postavil na rozlehlé louce lemované hraničním lesem z místního kamene sedlák Josef Franz ze Sklenářovic v roce 1874. Interiér byl vybaven prostými dřevěnými lavicemi pro 10 až 12 osob a malým oltářem. Příchozí pravidelně doplňovali svíčky a čerstvé květiny. Když po roce 1945 Sklenářovice zanikly, okolí kaple bylo zalesněno a kaple začala pustnout. V letech 1998–99 byla ve spolupráci s KRNAP opravena. Interiér vyzdobila nástěnnou malbou výtvarnice Květa Krhánková. Kaple je celoročně otevřená, vybavena lavicemi a znovu nabízí ochranu před nepohodou.

Rýchorskou boudu jako mladší sestru bývalé Maxovky nechal postavit v roce 1927 Klub českých turistů. Poskytovala lepší ubytování a v dnešní jídelně byla hospoda. Pořádaly se zde taneční zábavy, hojně navštěvované obyvateli Žacléře. V poválečném období přešla bouda do správy podniku Interhotely Krkonoše a v roce 1976 jí převzala správa KRNAP a rozhodla se vybudovat zde u nás první školicí středisko ochrany přírody internátního typu, se všemi náležitými službami a stálým pedagogickým personálem. První budovou na do té doby pustém temeni Rýchor v nadmořské výšce 1000 metrů však byla od roku 1892 Maxova chata, stávající na místě dnešní upravené vyhlídky s jedním z nejkrásnějších výhledů na panorama východních Krkonoš. Původní výstavní pavilon ze Zemské jubilejní průmyslové výstavy v Praze roku 1891 daroval rakouskému Krkonošskému spolku majitel vystavující firmy průmyslník Max Hirsch ze Slaného.

Pašovka je chata, kterou v roce 1913 na místě zaniklé samoty postavili lesní dělníci při likvidaci škod z větrných let 1903 až 1907. Ve druhé polovině 30. let minulého století sloužila krátce čs. armádě jako sklad trhavin při budování Vojenské cesty a pevnůstek lehkého opevnění státních hranic na hřebeni Rýchor. Souvislost jejího názvu s pašeráky se přímo nabízí, skutečnost je ale prozaičtější. Koncem 50. a začátkem 60. let 20. století zde často pobýval novinář a spisovatel, propagátor „lesní moudrosti" a redaktor časopisu Myslivost Míla Paša. Dnes je budova ve správě KRNAP a prošla generální opravou.

Zvičina - 660 m.n.m. je jedna z dominant Podkrkonoší a jedním z nejoblíbenějších výletních cílů, nacházející se kousek od Dvora Králové nad Labem. Zvičinský hřbet je členitý masív, který postupuje jihovýchodním směrem v délce zhruba 17 km. Na obou svazích hřbetu pramení četné potůčky. Na severním svahu jsou lázně pod Zvičinou a nad němi směrem k vrcholu Zvičiny je studánka s plastikou dračí hlavy od V. Suchomela, profesora sochařské školy v Hořicích. Na jižním svahu se pokusně těžilo stříbro. V jihovýchodní části se nachází Betlém a chráněné skalnaté území Čertovy hrady. Vrch má zvonovitý tvar a poskytuje mimořádně rozsáhlý kruhový výhled. Z rozhledny Raisovy turistické chaty lze přehlédnout celé Krkonoše, Rýchory, Krkonošské podhůří, Broumovskou vrchovinu, Orlické hory, Novoměstsko, Záchlumí, Jičínsko, Novopacko a další. Říká se, že lze přehlédnout jednu třetinu Čech. Mimo Raisovy chaty s rozhlednou, postavené v roce 1913 na místě hospodářského stavení a hostince, stojí na vrcholu barokní kostelík z roku 1711, jehož loď je sklenuta valenou klenbou s lunetami a pískovcový oltář je od Fr. Pacáka z roku 1740. Dále je zde umístěna televizní retlanslační stanice. Na severním svahu Zvičiny jsou lyžařské vleky a sjezdovka. Na vrcholu Zvičiny se konaly četné tábory lidu, první v roce 1868.