Barokní stavby hraběte Šporka u Prahy ? A já jsem znal pouze Kuks …

Jako rodák a trochu patriot z východních Čech s bydlištěm kousek od barokního zámku Kuks jsem si vždycky myslel, že všechny památky spojené se jménem hraběte Šporka jsou právě tady v Kuksu a jeho okolí. Proto pro mě bylo překvapením, když jsme při hledání cíle výletu objevil kousek od Prahy několik staveb a památek spojených právě se jménem tohoto významného šlechtice. I z tohoto důvodu jsme naplánovali náš výlet a procházku a lov kešek právě do míst spojených se jménem Špork. Společně s Petrem, jeho Olli a svěřeným Andíkem a Lenkou s Roxy jsme navštívili nejprve krásný pomník svatého Huberta v Hlavenci, bohužel veřejnosti uzavřený lovecký zámeček Bon Repos a malebnou vesničku Byšičky. A právě odtud jsme vyrazili na malý procházkový okruh k eremitáži sv. Václava a krásných lužních lesů plných různých ještě zamrzlých tůní v okolí Labe. Počasí nám přálo a procházka do jara se probouzejícím lesem zpříjemněná několika úspěšnými odlovy krabiček a zastávkou v útulné hospůdce Grado se nám moc povedla. A zase jsem si doplnil nějaké ty malé mezery ve znalostech historie ...

Byšičky jsou zcela ojediněle zachovaná okrouhlice – vesnice na kruhovém půdorysu - jediná ve střední Evropě. Původně zde stávala tvrz Byšice s malou osadou, která byla vypálena vojskem Jana Žizky, když tudy směřoval ke Kolínu. Tam, kde stával dvůr, založil v roce 1717 hrabě Špork vesnici Byšičky. Ta měla původně osm domku postavených do kruhu. Vznikl tak ojedinělý typ vesnice - okrouhlice se dvěma přístupovými cestami. Barokní doba dovedla slohově modelovat i tak prosty stavební útvar, jakým byla malá česká vesnička. Nová stavení se pak stavěla ve dvou rovnoběžných řadách podél cesty od východu. Takže měly Byšičky potom tvar vařečky. Uprostřed návsi stojí kaplička. Původně tam bývala zvonice a u ni studna. V roce 1888 ale zvonici roztříštil blesk a tak vesničané zasypali i studnu a na jejím místě nechali postavit kapličku. Za Byšičkami je slepé rameno Labe a okolo něj pak lužní lesy a tůně Václavka, Homolka a Kozí chlup. Celé této rezervaci se říká Hrbáčkovy tůně. O Byšičky se zajímali i filmaři. Roku 1960 se zde natáčel film Procesí k panence.V roce 1994 film Příliš hlučná samota s Philippe Noiretem.

Pomník Sv.Huberta byl postaven na počest císaře Karla VI. v letech 1724–1725 na náklady pana hraběte Antonína Šporka u obce Hlavenec. Památník byl navržen, tak aby zapadl do zdejší krajiny a aby okolní krajina významně doplňovala unikátní a vzácný pomník, který navrhl Ferdinand Maxmilián Kaňka a otcem celého sochařského unikátu byl mistr Matyáš Bernard Braun. Ústředním motivem je socha Karla VI a sv. Huberta. Dále je potom památník bohatě vyzdoben množstvím figurálních reliéfu v dekorativních kartuších, které zobrazuji lov na kance a zabití jelena při lovu. Okolo památníku jsou také zavěšeny kartuše se znaky řádu sv. Huberta a dále potom vznášející se andílci. Socha Karla VI je zhotovena v životní velikosti a sám vznešený císař je oblečen jako římský imperátor. Velké restaurační práce proběhly v letech 1970 a potom v letech 1999–2000.
Bon Repos - pozoruhodný zámecký areál stojí na výšině v lese nedaleko osady Čihadla na Nymbursku. Zámecký komplex dnes tvoří čtyři samostatné stavby – původní Bon Repos neboli Zadní zámeček z doby kolem roku 1715, Přední zámeček s mansardovou střechou a rizality z poloviny 18. stoleti, rokokový sál zvaný Čínský pavilon z 2. poloviny 18. století a osmiboká zámecká kaple z konce 18. století. V některých prostorách se dochovaly cenné nástěnné a nástropní malby. Na začátku aleje vedoucí k zámeckému komplexu stoji kaple sv. Jeronýma z let 1716 – 1717. Zámek nechal kolem roku 1715 vybudovat hrabě František Antonín Špork jako své letní sídlo a nazval jej La Maison de Bon Repos, tedy Dům dobrého odpočinku. Zámek nesloužil k trvalému pobytu, ožíval většinou jen v době honu a především při odchytu ptactva. Po Šporkově smrti v roce 1738 zámecký objekt rychle chátral a byl by zřejmě zcela zanikl, kdyby jej v roce 1768 v dražbě nekoupil pražský arcibiskup Antonín Příchovský z Příchovic, který dal původní zámeckou budovu přestavět a doplnit o některé další objekty. Po roce 1816 vlastnili zámek Thunové, od roku 1905 pak Kinští. Po válce sloužil zámecký areál potřebám armády. Nedávno získal zámek nový majitel a provádí na něm stavební úpravy. Zámek je přístupný pouze při mimořádných akcích.
Poustevna sv.Václava - hrabě Špork schválně a nápadně okrášlil okolí Pražské silnice a to hlavně proto, aby poutník který překročí hranice brandýských lesů musel podle té nádhery poznat, že stojí na půdě velkomožného mecenáše. Za toušenským mostem při východu káranského lesa hned spatřil skupinu budov a tři zahrady, krásné sochy u poustevny sv. Václava. Napravo se táhla k Labi zahrada se vzácnými stromy, keři a květinami a malý kousek dál na rozvalinách bývalého dvora - nově založená vesnička Byšičky. V dobách hraběte F.A.Šporka panovala mezi evropskou šlechtou velká móda - zakládat na odlehlých místech v lesích poustevny - eremitáže a vydržovat v nich poustevníky. Tehdy se našlo dost mužů ochotných žít jako poustevník. Hrabě Špork určil při jejich vybírání přísný řád a povinnosti, které museli dodržovat po dobu nejméně tří let. Do povinnosti patřily: úklid obydlí, kostelnická služba, starost o zahrádku okolo pousteven a poskytování občerstvení a pomoci pocestným v nouzi. Poustevna u sv. Václava stávala na pravém břehu Labe při Pražské silnici. Dnes tu stojí už jen sochy andělů vyjadřující smrt blaženou a smrt žalostnou, z rozsáhlé poustevny zůstala jen kaplička s reliéfem zavraždění sv.Václava.