"Hele a je odtud vidět až na Ještěd …"

Tak tuhle hloupost jsem pronesl při našem posledním výletu na horu Říp. Snad mě může omluvit mlžný opar a můj slabší zrak, ale Ještěd to samozřejmě nebyl. Díval jsem se na jeden z vrcholů Českého středohoří – kopec Hazmburk. A tak, abych svoji chybu napravil a doplnil mezeru ve svých zeměpisných znalostech, zamířili jsme hned naší další geopsí výpravu na hrad Hazmburk a jeho okolí. Loučící se zima nám připravila na cestu krásné slunečné počasí, ale také bláto a hromady tajícího sněhu. Dokonalá zkouška nepromokavosti naši obuvi – a musím pochválit – Meindl nezklamal. Jo na botách se asi šetřit nemá … Společně s Charliekovci jsme vyrazili na takovou velkou okružní výpravu kolem vrcholu, s dobytím hradu a odlovem několika dalších kešek v nejbližším okolí. A dobytí hradu bylo tentokrát opravdu doslovné. Sezona ještě nezačala a nedobytný Hazmburk byl pro návštěvníky uzavřen. Ale je to velký kopec, keška uvnitř a přece to vynaložené úsilí při stoupání nepromarníme. A tak jsme podle „Přelez, přeskoč, ale můžeš i podlézt, pokud se po tom zase narovnáš“ celkem bez problémů překonali hradby kdysi nedobytného hradu. Náš psí doprovod použil variantu podlez – přece jenom jim to plazení pod branou jde lépe než nám. Stalo to za to … hrad je krásný, výhledy do širokého okolí nádherné a měli jsme hrad skoro samy pro sebe. Zbytek výpravy proběhl podobně bez problémů. Ulli a Charlie si užívali posledních zbytků sněhu, ke svým zábavám a my zkoušeli, v jakém stavu je po zimě naše fyzické kondice – no, mohlo by to být lepší, ale jinak krásný a příjemný den … už aby tu bylo jaro.
Hazmburk -  Hasenburg -  Zaječí hrad - král Českého středohoří. Tyčí se na vrcholu strmého čedičového masivu a připomínají zašlou slávu nedobytného gotického hradu. Vznik hradu je opředen tajemstvím. Stavbu, která se dochovala do současnosti, založil téměř jistě kolem poloviny 13. století rod Lichtenburků. V té době však bylo zřejmě dokončeno pouze jádro hradu, které tvořila hranolová věž obklopená silnými hradbami na obdélném půdorysu. Počátkem 14. století Lichtenburkové ztratili o své zdejší majetky zájem a i s hradem je vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiné. Král roku 1335 prodává hrad Zbyňku Zajíci z Valdeka. Tehdy se původní název hradu Klapý změnil na Hazmburk. Nově získaný hrad nechal rozšířit o hradbu a brány, Černou věž a další budovy. Hazmburk tak zabral celou nezalesněnou plochu vrchu a získal konečný půdorys. V průběhu husitských válek stáli Zajícové na katolické straně a jejich hrad byl pro husity nepříjemnou a nepřekonatelnou překážkou. Vzhledem ke své nedobytnosti, byl Hazmburk vybrán za bezpečný úkryt kostelních pokladů z Pražského hradu a roku 1440 zde byla uschována drahocenná bohoslužebná roucha. Husitům se nakonec podařilo získat Libochovice, ale Hazmburk nikdy nedobyli. Přibližně v té době vzniklo na jižním svahu kopce městečko Podhradí, které tvořilo ekonomické zázemí pro hradní posádku. Zaniklo však po opuštění hradu a zůstala po něm pouze hradba s dvěma věžemi. Ve  2. polovině 15. století byl majitelem hradu Zbyňkův bratranec Jan, přední člen Zelenohorské jednoty, který stál na straně uherského krále Matyáše Korvína. Ten ho za odměnu učinil českým kancléřem. Jeho vnuk si jako sídlo vybral pohodlnější Budyni, a tak neobydlený Hazmburk i s podhradním městečkem začal pustnout. Novodobé dějiny hradní zříceniny jsou datovány rokem 1994, kdy bylo započato se sanačními pracemi na jednotlivých dochovaných konstrukcích, proběhla elektrifikace hradu a 31. prosince 1996 byla zřícenina otevřena pro veřejnost. Hazmburk - významná dominanta Českého středohoří nabízí neopakovatelný pohled z vyhlídky v Bílé věži do blízkého i dalekého okolí.
Lucký mlýn leží mezi obcemi Chodovlice a Úpohlavy. Je nepretržite v majetku rodu Šašku od roku 1620 do dnešních dnu. Dokládá to rodinná kronika psaná z generace na generaci, která je evropským unikátem. Poslední uprava mlýnského zarízení probehla v tricátých letech minulého století. Posledním mlynárem na Luckém mlýne byl pan otec Jirí Šašek, který byl významným kronikárem a vynikajícím regionálním pracovníkem.