Cestou necestou po brdských lesích ...

Poslední sobotu měsíce září a naději na krásné počasí jsme se rozhodli využít k dlouho připravované a odkládané výpravě do pro nás zcela neznámého kraje pohoří Brd. Společné s Alicí a Summer jsme vyrazili do bývalého vojenského prostoru za krásami civilizací hodně nedotčené a trochu zapomenutého kraje. Trasu jsme volili opravdu GPS navigačně po cestách i necestách a zástupy turistů jsme tentokrát opravdu nepotkávali. Zato místní příroda byla opravdu nádherná a krásné počasí končícího babího léta nám zážitek z výletu ještě vylepšovalo. I díky ukrytým „krabičkám“ jsme poznali krásnou vyhlídku na Jindřichově skále, romantickou zříceninu hradu Valdek i zapomenutou vesnici Hrachoviště. Závěrečné návštěva restaurace U Marjány v Mníšku byla už jen krásnou tečkou za povedenou sobotou a již teď je nám jasné, že jsme našli další krásný kout, do kterého se určitě znovu vrátíme …

Ohromné pralesy se černaly po horách na pomezí a se svahů těch hor táhly se širokými pruhy na míle hluboko do země. I tam, vnitř, rozkládaly se pouště starých, temných hvozdů, mezi nimiž svítily se jasnější zelení bujné palouky s vlající, hustou, vysokou travou. Dost bylo třasovisek houpavé půdy na šíru i v lesích, dost ošidných bažin křikem vodního ptactva oživených, dost tichých, černých, jako zakletých slatin, v nichž se shlížely staré stromy ohrožených kmenů s vousinatým, sivým mechem. Lidská stopa tu byla vzácná... Alois Jirásek ve Starých pověstech českých o Brdech.

Jindřichova skála se nachází nedaleko obce Malá Víska u Komárova, proto také původně nesla název Vísecká a i dnes se tohoto označení někdy používá. Abychom byli přesní, nejde pouze o jednu skálu, ale o celý rozsáhlý skalní komplex, který tvoří v podstatě uzavřený ovál prolomený vlastně jen přístupovou cestou od silnice vedoucí z Malé Vísky směrem na Jordán. Jeho dominantu tvoří cca 20 m vysoká skalní stěna po obou stranách lemovaná nižšími, ale neméně zajímavými skalními útvary. Pod „hlavními“ skalami se nachází rozsáhlé suťové moře obsahující některé opravdu pěkné kousky (nebo spíše kusy) kamene. Je vidět, že Jindřichova skála byla a stále je hojně navštěvována, neboť je zde vyšlapána řada cestiček. Patrně největším důkazem slavné minulosti je ovšem dnes již značně zrezivělé zábradlí vedoucí po vrcholu nejvyšší skalní stěny. Prý bylo odlito v komárovských železárnách. Jeho umístění svědčí o zájmu našich předků toto místo navštěvovat. A není ani divu, vždyť se jedná o místo od civilizace málo vzdálené a snadno přístupné, prostě ideální pro krátký odpolední výlet. Skály stále ještě bohatě převyšují okolní les, a proto se za dobré viditelnosti můžeme kochat krásným výhledem, jemuž dominuje hrad Valdek tyčící se na protějším ostrohu, který obzvláště na počátku podzimu hraje pestrými barvami.

Hrad Valdek postavil rod Buziců, údajně snad Oldřich Zajíc. Počáteční osudy hradu jsou nám známé pouze útržkovitě, ale s určitostí víme, že jej začátkem 15. století vlastnil král Václav IV. Ten jej dal do zástavy Janu z Lestkova. Po jeho smrti se majitelé hradu střídali a hrad víceméně pustl. Počátkem 16. století král Vladislav svolil, aby Kunata Pešík z Komárova hrad vyplatil a držel v dědickém vlastnictví. . To byl ovšem pro Valdek hřebíček do rakve, protože dědicové hrad nechali zcela ladem. Už v roce 1623 se o něm hovoří jako o zpustlém. Valdek byl připojen k Hořovickému panství, ale zcela ponechán svému osudu. Ani hrabata z Vrbna či knížata Hanavská nejevila o polorozpadlý objekt zájem. Nicméně výlet na Valdek se stal pro nejednoho romantického výletníka skoro povinností. Malebná zřícenina v hustých brdských lesích, průhledy do širého kraje, a pověsti o pokladu, který zde ještě nikdy nikdo nenašel nebo o valdecké černé paní, která zde po nocích lká a čeká na své vysvobození, přitahují dodnes své příznivce.

Valdecké jezírko je dalším zajímavým místem v krajině pod Valdekem. Můžeme ho najít směrem na jih od hradu, blízko silnice z Neřežína na Baštinu. Název jezírko v nás může vyvolat pocit, že jde o romanticky vyhlížející místo ukryté kdesi v hlubokých hvozdech, lidskou nohou téměř netknuté, kam ptáci popř. laně chodí pít. Ve skutečnosti je tomu trochu jinak. Valdecké jezírko bylo opravdovým jezírkem kdysi v minulosti a podle dochovaných pramenů muselo vyhlížet opravdu překrásně, obzvláště po terénních úpravách provedených na konci 19.století. Dnes jde spíše o vodní nádrž, která se nazývá Valdecký rybník (na některých mapách je uváděno Pod Valdekem). Pokud toto místo navštívíte, jistě vás překvapí kvalita a novost hráze. Jde o důsledek rozlití rybníka v roce 1995. Než byla vybudována nádrž v této podobě, nacházel se v těchto místech Velký valdecký rybník. Velký proto, že o něco níže byl ještě jeden, tzv. Malý valdecký rybník. Po protržení obou rybníků v roce 1872 byl však opraven pouze ten velký. Zbytky hráze Malého valdeckého rybníka můžeme najít v lesích směrem po toku Červeného potoka.

Vesnice Hrachoviště byla založena roku 1331. Lide v tomto drsném kraji s nepříliš úrodnou půdou žili po staletí až do doby, kdy byli z vesnice násilně vystěhováni, aby v Brdských lesích mohla v době druhé světové války nerušeně cvičit svá vojska německá armáda. Tehdy ještě zůstaly domy netknuty a po válce se lidé do vesnice vrátili. Ne však nadlouho - v roce 1952 byli znovu, tentokrát definitivně vystěhováni, aby zde mohla cvičit komunistická armáda. Na rozdíl od Němců byli komunisté velmi důslední a až na jedinou stavbu, která zde stojí dodnes, vesnici srovnali se zemi. Na památku všech, kterým byly sebrány domovy, zde nyní, kdy byl vojenský prostor zpřístupněn veřejnosti, stojí malý kamenný pomníček připomínající období existence vesnice.

Upozornění: Území Středních Brd je využíváno jako vojenský výcvikový prostor a vstup do něj je přísně zakázán, resp. povolen pouze na speciální propustku (kterou může udělit pouze Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy v Jincích). Jakýmkoliv neoprávněným vstupem do prostoru vojenského újezdu na sebe berete riziko finančního postihu a možnosti vážného úrazu.