Rozhledna, tajemný hrad a podvečerní koupání v krásném rybníce ...

Při naší už skoro pravidelné sobotní procházce jsme tentokrát zamířili na oblíbené Kokořínsko. Trasu z Vrátenské hory, s rozhlednou a výhledem daleko do krajiny, na tajemný hrad Houska jsme zvládli bez zmoknutí. Naše psí sestava Ulli, Olli Charlie, Roxy byla tentokrát doplněna o možnou budoucí posilu našeho procházkového týmu - krásnou skoro labradorku Meggie, která se už zabydluje ve svém novém domově v Jablonci nad Nisou. Cestu jsme si opět zpestřili nalezením několika pokladů a hlavně objevem obrovských borůvkových plantáží na krásně opuštěném místě mezi skalami. Modré jazyky měli nakonec úplně všichni. Procházku jsme zakončili psím koupáním na rybníce Harasov a při podvečerním zapadajícím slunci, na liduprázdné pískové pláži to byl opravdu nádherný závěr našeho výletu...
Rozhledna na Vrátenské hoře je nová, moderní telekomunikační věž. Samotná hora je dominantou Kokořínska a se svojí nadmořskou výškou 508 m.n.m. je nejvyšším bodem Mělnicka. Je logické, že toto místo bylo vždy oblíbeným místem turistů, kteří se chtěli kochat výhledem do kraje. Proto zde již v roce 1893 vznikla první, tehdy ještě dřevěná rozhledna. Jako materiál posloužila bývalá hasičská věž z blízkého Mšena. Přestože se stala velmi oblíbenou, nastaly finanční problémy s její údržbou. Chátrala a definitivní konce přišel při vichřici v roce 1903. Když na počátku devadesátých let vzniklo sdružení Obce Kokořínska, jedním z jejich cílů se stala obnova rozhledny na Vrátenské hoře. Příjemné se spojilo s užitečným a ve spolupráci s telekomunikačními společnostmi vznikla rozhledna, která zároveň plní i funkci vysílače. V roce 1999 byla postavena čtyřicetimetrová věž se speciální ocelovou trojhrannou konstrukcí. Ze šestiúhelníkové vyhlídkové plošiny, která je ve výšce 25 metrů je nádherný rozhled všemi směry. Za dobrého počasí lze vidět například Prahu, Jizerské hory nebo Bezděz. Na rozdíl od mnoha podobných konstrukcí je pro lepší estetický dojem opláštěná. Proto také byla roku 2002 vyhlášena nejkrásnější rozhlednou v ČR. Je otevřena celoročně, ale podmínkou je dobrá viditelnost.
Hrad Houska - Podle nejnovějších poznatků vyplývajících z archeologického průzkumu byl hrad založen v dekádě 1270-1280 Přemyslem Otakarem II., a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem, dokonce stejnou stavební hutí. Pravděpodobně z rukou Václava II. se dostal do držení Ostrve, pánů z Dubé. Ti v období své největší slávy rozhodovali o trůnu, jakož i o příjmech pokladny koruny. Hrad vyrostl v lokalitě původně dřevěného, později kamenného hradiště (konec 9. století), které vévoda Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka. Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Nejména zásahy renesanční určily aktuální podobu stavby i nejbližšího okolí hradu (zpřístupnění po Třicetileté válce). Renesanční zámek s prvky gotického hradu je zřejmě ta nejvýstižnější charakteristika pro jeho nynější podobu. Coby vlastníci hradu se na Housce vystřídali, vedle již zmíněných panovníků a pánů z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.
V roce 1924 hrad kupuje prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek. Po opravách byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Poté byl hrad, díky své poloze v Sudetech, do roku 1945 využíván německou armádou, od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Po dožití střech položeny nové (měděné), plánované noční sanatorium Spolany Neratovice nebylo dokončeno. Hrad byl počátkem 90. let předán Instavu Praha, poté vydán v restitucích původním majitelům.
Hrad Houska – díra do pekel - Hrad stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam, nabízí se tedy otázka jeho účelu. Má čtvercový půdorys a na rozdíl od ostatních hradů, které jsou koncipovány tak, aby se bránily proti nájezdníkům a obléhatelům, je postaven tak, aby co nejlépe střežil cosi uvnitř hradeb. Kronikář Hájek z Libočan zaznamenal k roku 878 legendu, v níž se praví, že na místě, kde dnes stojí hrad Houska, byla průrva, z níž vylézali démoni, kteří škodili okolnímu obyvatelstvu. Na základě těchto skutečností vyslovili badatelé Aleš Česal a Milan Doležal hypotézu, že Houska sloužila jako ohromná zátka, která měla zamezit v přístupu démonických bytostí na tento svět.