Jarní výlet do Českého ráje aneb trosky pod Troskami

Na tuto sobotní procházku se do krásných koutů Českého ráje  i přes hodně špatné předpovědi počasí sešla docela početná skupinka psích kamarádů a jejich pánů. Ulli, Olli a Elli – to aby se to dobře pamatovalo, Ájinka s Molly a Glorii a kamarádkou Ketty a maďarskou ohařkou Elbou, Alisa s krásně hubnoucí Norinkou, Alice s  bulterierkou Summer, Lenka s akrobatkou Roxy a jediného labradořího chlapa Charlieho tentokrát doplnila dvojice našich kamarádů z ulice francouzských buldočků - Hector a Danny.

V takovéto sestavě nemělo být dobytí hradu žádný problém, ale tentokrát jsme jim ještě dali milost a vrátíme se až po začátku turistické sezony. Počasí, snad aby dokázalo meteorologům, že si bude dělat co chce, bylo naštěstí zcela odlišné od předpovědí a po vydatném lijáku po cestě od Prahy, se nám až do pozdního odpoledne ukazovalo pouze z té lepší stránky. A my jsme po krátké procházce kolem hradu vyrazili na okruh do Podtroseckých údolí kolem rybníků Českého ráje. Díky zdržování naší skupinou „zoufalých kačerů“ Geocaching Dog Teamu jsme se postupně na trase rozdělili na dvě podobné skupinky, což u některých turistů v protisměru vyvolávalo dojem, že bloudí, protože „tuhle skupinu labradorů jsme už přece jednou potkali“ a před příchodem do restaurace u rybníka Nebákov jsme se dočkali varování: „Tam ani nechoďte, se nevejdete, tam už sedí osm psů...“. Vešli jsme se, ale restaurace tentokrát překvapila svérázným způsobem obsluhy a také tím, že od každého jídla měli pouze dvě porce a pro nás opozdilce už ani to ne. No s lehčím žaludkem se do kopce lépe šlape ... Ale byli jsme tu přece hlavně kvůli přírodě a ta je tady opravdu nádherná. Bílá pole bledulí na loukách mezi skalami, krásné rybníky včetně toho známého filmového Věžáku, kde na skály lezl malý Tomáš Holý a občasný výhled na siluetu hradu Trosky, to opravdu nezklamalo a ty trochu unavené nohy byly jen malou daní za to, co jsme viděli. Do cíle procházky zpět ke hradu Trosky nás už provázela i trocha toho slibované deště, ale při stoupání do kopce to bylo spíše osvěžení  „proč ty hrady stavěli na kopcích“. Takže snad krásně strávený den, náš „kačeří“ tým odlovil tři schránky s poklady a druhá skupina jednu místní slepici – prý zemřela stářím a leknutím, když uviděla tolik psů pohromadě... Podle oficiální délkomíry jsme urazili včetně bloudění při hledání pokladů 17.4 km, naši labíci důkladně namočili své kožichy a protáhli nohy při běhání mezi skalami a to včetně dvou statečných krátkonohých buldoččích bratrů, kteří za svůj výkon zasloužili zvláštní obdiv. Hezky prožitý den ...

Hrad Trosky - Se stavbou hradu bylo započato koncem 14. století (asi kolem roku 1380), tedy v době, kdy mýtus o nedobytnosti hradu se začal rozplývat v dýmu prvních dělových výstřelů. Vlastnosti terénu rozhodly i o způsobu stavby. Mezi oběma čedičovými homolemi byl založen vnitřní hrad. Z jihu byl chráněný prudkým svahem, na severu předhradím. Boky zajišťovaly více než dostatečně obě čedičové homole, které však nezůstaly nevyužity. Na obou nepřístupných vrcholech byly postaveny věže. Na nižší, zavalitější (relativní výška 47 metrů), nazývané "Baba" se zvedala nižší, pětiboká věž. Na východní, štíhlejší homoli (relativní výška 57 metrů), která se snad pro svou nepřístupnost nazývá "Panna", se tyčila vysoká, obdélná věž. Po smrti Čeňka z Vartenberka, zakladatele hradu, připadl hrad králi Václavu IV. V roce 1398 získal hrad a celé panství od krále Oty z Bergova a po něm zdědil Trosky jeho stejnojmenný syn - Ota mladší. Ten, jako zarytý katolík na sebe upoutal hněv lidových vojsk, která v roce 1424 Trosky oblehla. Hrad se jim však zdolat nepodařilo. V roce 1438 se hrad stal znenadání kořistí dvou záškodníků, Kryštofa Sofa zvaného z Helfenburka, a jeho druha Švejkara. Podařilo se jim zmocnit se nejen hradu, ale zajmout tam i majitele,Otu z Bergova. Sof a Švejkar se stali postrachem celého kraje. V roce 1440 se východočeský landfryd rozhodl k ráznému činu. Jeho vojska oblehla Trosky, ale hrad opět odolal. Obráncům prý pomáhala tajná chodba pod hradem. V roce 1455 syn Oty z Bergova - Jan prodal Trosky s celým panstvím pánovi sousedního panství a hradu Kosti, kterým byl Jan Zajíc z Hazmburka. Pro Trosky to však v podstatě znamenalo konec živé existence. V roce 1469 byly Trosky dobyty královským vojskem. Hrad se stal už jen střediskem hospodářské správy a několikrát ještě změnil majitele. Ještě za třicetileté války hrad stál, i když už opuštěný a zpustlý. Bohuslav Balbín se ještě v roce 1681 dostal na vrchol Panny. Teprve pozdní romantismus 19. století objevil znovu zapomenutou zříceninu. Malebné Trosky se stávají stále častější inspirací malířů i básníků. V roce 1821 prodavaji Valdštejnové Trosky Janu Lexovi z Ahrentalu. Jeho syn Alois začal v roce 1841 stavět točité schodiště, jimž chtěl zpřístupnit vrchol Panny a tak využít vyhlídky do dalekého okolí. Bohužel v roce 1843 zemřel a stavba zůstala nedokončena. Se stavbou schodiště se skončilo v místě, kde se dnes nachází hradní vyhlídka. V roce 1928 se staly Trosky majetkem Klubu českých turistů. Dnes je hrad spravován Pamatkovým ústavem v Pardubicích. O tom, jak hrad skutečně vypadal v době svého vzniku, prameny mlčí. Nedochoval se žádný obraz či rytina, veškeré archivní materiály shořely. Z pramenů je známo, že jediný historicky věrný obraz Trosek ukořistili Švédové za 30-ti leté války na zámku Hrubá Skála a odvezli jej do Švédska. Mnoho věcí je dodnes zahaleno tajemstvím. Je však možné, že někde snad přece jenom existuje pramen, který nebyl dosud objeven.

Podtrosecká údolí - Nádherným místem v Českém ráji jsou jistě Podtrosecká údolí, táhnoucí se jak již název napovídá severně a severovýchodně v oblouku okolo dominanty Českého ráje,  Trosek . Na dně kaňonovitých údolí, která jsou lemovaná z větší části skalami, se nachází soustava rybníků a spousta mokřadů a vlhkých luk, zvláště pak v okolí Želejovického potoka a Žehrovky. Ty poskytují příznivé životní prostředí pro spoustu živočichů a rostlin. Vlhké louky jsou domovem vstavačovitých rostlin a bledulí,  ze živočichů zde nalezneme ještěrky živorodé, na trvale zaplavených místech pak roste ďáblík bahení. Z ptactva můžeme jmenovat ve skalách hnízdícího konipase horského či poštolku obecnou, na tekoucí vodu je pak vázán skorec vodní. Z obyvatel mnoha rybníku je možno připomenout potápku malou či kuňku obecnou. Na slunných okrajích lesů žije například brouk svižník. Z důvodu zachování přírodního bohatství byla Podtrosecká údolí vyhlášena přírodní rezervací a to v roce 1999 o rozloze asi 143 ha a dalších zhruba 160 ha patří do ochranného 50 metrového pásma rezervace. Podtrosecká údolí se tak stala třetí největší přírodní rezervací v CHKO Český ráj. Samostatnou kapitolu potom tvoří soustava podtroseckých rybníků zasazených do nádherné krajiny Českého ráje. Je jich 8 a jsou to Věžák, Nebák, Vidlák, Rokytňák, Krčák, Hrudka, Dolský a Podseminský rybník. Celá soustava rybníků byla vybudována asi v 16. století a právě rybníky umožňovaly hospodářské využití celého území.