Zapomenuté lávky a kamenné růže – málo známá místa kokořínských lesů
Po delší době jsme s příslibem příjemného podzimního počasí vypravili na výpravu do kokořínských lesů. Tentokrát jsme však vynechali všechna všeobecně známá a často navštěvovaná místa a zkusili zabloudit při hledání krabiček do trochu pro nás méně prozkoumaných částí tohoto kraje. Výlet jsme začali ve vesničce Horní Vidím u místního zámečku, kde v lese za zámeckým parkem je ukryté krásné romantické místo s visutými lávkami a můstky nad docela hlubokými skalními stržemi. A jsou tam těch lávek opravdu desítky. Ovšem technický stav, ve kterém se nacházejí … skutečně „vstup jen na vlastní nebezpečí“… Po statické stránce musím konstatovat, že už to všechno mělo dávno spadnout a tak jsem si raději dal ráno jen lehkou snídani a při vstupu na houpající se „lehce“narezlé konstrukce se snažil být co nejlehčí. No však si z obrázků může každý udělat představu … Ale zvládli jsme to a celý náš statečný geoteam včetně čtyřnohého doprovodu přežil i tohle další krásné dobrodružství … Po tomto trochu adrenalinovém začátku jsme sestavu Ulli a Roxy doplnili o Charlíka a jeho pány a vydali se na procházkový okruh ze Střezivojic do okolních lesů, skal a údolí. Objevili jsme krásný vrchol Střezivojického špičáku s nádhernými kamennými růžemi, opět se přesvědčili o tom, že nejkratší cesta nemusí být ta nejrychlejší „za tu trasu přes ostružinová pole se omlouvám“ a došli až ke kamennému stolu, jako stvořenému pro příjemný lesní piknik. Celou výpravu jsme nakonec zakončili skvělým, i když trochu pozdním obědem v restauraci V ráji a tím si doplnili po Pekle a Onom světa naši sbírku „nadpozemských“ kulinářských zážitků. Prostě další hezká sobota …
Vidimský zámek stojí v někdejší Horní Vidimi nedaleko kostela sv. Martina. Po vraždě Albrechta Valdštejna v Chebu roku 1634 byly jeho statky konfiskovány a panství Vidim bylo roku 1635 přenecháno generál strážmistru Johannu Böckovi. Panství Vidim zůstalo v majetku jeho rodiny až do roku 1763, kdy je koupil hrabě František Rudolf Sweerts-Špork. Předpokládá se, že zámek stál již v 17. stol., ale mohl být postaven později. Dnešní pseudobarokní podobu získal při rozsáhlé přestavbě na konci 19. pololetí, kerou nechal provest další z majitelů Theodor Grohman. Barokní zámek měl původně obdélníkový tvar, podle jiných autorů byl hned od počátku ve tvaru písmene T, patrový, s věží s cibulovitou bání. Na západní straně bylo přistaveno další křídlo a zámek získal podobu písmene H. Zahradní průčelí zůstalo dobře zachováno, s vystupujícím rizalitem, balkónem v prvém patře, uprostřed zakončené vykrajovaným valutovým štítem s vázami.
Při zámku byl zřízen anglický park s litými sochami antických bohů. V parku i dnes najdete řadu vzácných dřevin. Součástí parku je i několik skalních strží překlenutých můstky a lávkami, které na konci 19. století nechal vystavět majitel zámku německý továrník Theodor Grohman pro svou manželku, jako dárek k jejímu uzdravení se z těžké nemoci. Dnes jsou lávky ve velmi špatném technickém stavu, některé doslova nebezpečné. Možná se ale i zde dočkáme malého zázraku a dojde k jejich opravě. 
Střezivojický Špičák, jedna z nejhezčích a asi nejméně známých přírodních památek Kokořínska, se nachází východně od středu obce Střezivojice na zalesněném návrší. Místní obyvatelé ji někdy také nazývají Jehla, nebo Čerťák. Její vznik lze datovat do turonského období svrchní křídy, v němž vznikalo jizerské souvrství. V té době byla Česká pánev zaplavena mořem, na jehož dně se usazovaly vápnité jílovce, slínovce a opuky a tam, kam byl přinášen písčitý materiál také pískovce. Předmětem ochrany je skalní věž, která je intenzivně cementována železitými inkrustacemi, které vytvářejí nejrůznější tvary, především Liesegangovy kruhy - soustředně uspořádané cementační materiály, tvořící "skalní růže", ale také různé římsy, krabičkovité struktury, bizarní kruhovité útvary a svraštělé vrásky. Z řady železitých inkrustací, vyskytujících se na Kokořínsku je povazována za nejkrásnější útvar tohoto typu s evropským významem. Střezivojický Špičák byl prohlášen přírodní památkou 29.5.1979, a to na ploše 0,5 ha. Skalní věž je 16 m dlouhá, 6 m široká a ž 13 metrů vysoká a je členěna do čtyř menších bloků. Je obklopena smíšeným lesem, který skalní věž zcela zakrývá a tím tak trochu přispívá k utajení tohoto krásného místa.
