Jestli to opravdu v pekla vypadá takhle, tak to není zase tak špatné ...

Druhý prodloužený víkend jsme spojili s cestou do východních Čech a s tím spojeného sobotního výletu do Pekla u Nového Města nad Metují. K Ulli a Charlíkovi se přidali pardubické kamarádky Jessy a Sára a tak jsme se v této početné odvážné skupince v Pekle neměli čeho bát. Počasí nám opět bylo nakloněno a procházka v údolí Metuje a Olešenky a přilehlých kopcích se opravdu povedla. Příroda je to opravdu krásná a všichni jsme si procházku krásně užili a zavěrečné posezení v Jurkovičově chatě s kuchyní plnou pekelných specialit byla už jen taková pěkná tečka za naším výletem ...

Peklo se nazývá půvabné hluboké údolí s četnými projevy rozpadu skalnatých výchozů, jehož část o výměře téměř 320 ha při soutoku s Olešenkou byla v roce 1997 prohlášena přírodní rezervaci, zejmé k ochraně četných živočichů a hmyzu. Stejně tak se nazývá i známá vyletni restaurace, dříve také nazývaná Bartoňova útulnana. Ta vznikla při stejnojmenné osadě prvně jmenované v roce 1415. Starý mlýn, nazývaný Pekelec byl v roce 1912 přestavěn pro pana Bartoně, majitele novoměstského zámku podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na výletní restauraci s použitím prvků lidové architektury, která dobře zapadá do přírodní scenérie. V roce 1923 byla údolím vybudována turistická stezka a chata se stala vyhledávaným cílem s občerstvením i možností ubytování. Při svých cestách Peklo navštívili ze známých osobnosti Eduard Vojan, Guth Jarkovský a Alois Jirásek, pro něhož se údolí stalo inspiraci k povídce "V Pekle". Připomínkou povídky je i kamen s nápisem Ženichův hrob. Převážná část tohoto údolí je od roku 1908 majetkem vlastníka novoměstského zámku. Zajímavostí je i dřevěná skulptura čerta před restauraci. Autorem je řezbář a sochař Dušan Šmíd.
Historie zámku v Novém Městě nad Metují je téměř totožná s historií města. Zámek je nedílnou součástí městské památkové rezervace. Byl založen v roce 1501 Janem Černčickým z Kacova. Následující majitelé Pernštejnové se zasloužili o zařazení Nového Města nad Metují mezi perly renesančních měst. Každý další majitel novoměstského panství přispěl něčím zajímavým k rozvoji města, ať to byli Štubenberkové, Trčkové z Lípy, Lesliové a další. V polovině 17. století byl zámek barokně přestavěn. Zámecká zahrada a zámecká budova byly naposledy stavebně upraveny architektem Dušanem Jurkovičem v letech 1909-1915 na přání průmyslnické rodiny Bartoňů z Dobenína. Z toho období je zde možné zhlédnout autentické interiéry ve stylu vrcholné secese, art deco  a  funkcionalismu. Na výzdobě interiérů pracovalo mnoho významných českých umělců, např. Pavel Janák, prof. František Kysela, Marie Teinitzerová, Helena Johnová a další. V prostranství před zámkem a v rozsáhlé zámecké zahradě je možné zhlédnout barokní sošky z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V roce 1991 byl zámek vrácen v restituci rodině Bartoň – Dobenín.