Další krásné dny v Českém Švýcarsku aneb jak se pouští kohoutek...

Začátkem října se nám konečně podařilo uskutečnit dlouho plánovaný společný výlet do Českého Švýcarska s kamarády z ulice Janou a Marošem a jejich Hugem, a Magdou a Honzou s jejich zrzavou kráskou Dessi. Shodou okolností nás váhání s výběrem ubytování a srážka s termínem německého státního svátku zavála do „romantického“ penzionu Pod skalou v Jetřichovicích. Byli jsme sice brzy poučeni o tom, že hezké místo ještě nemusí znamenat hezké ubytování a příkladná neochota majitelů by leckterého návštěvníka odradila, ale nám tento drobný nedostatek dojem z krásné přírody nezkazil. Jen pro ty, kteří netouží po extravagantních snídaních nebo experimentech s nastavováním vodovodních kohoutků, zkuste nějaké nudnější ubytování v okolí… Počasí k nám bylo celkem milosrdné a tak jsme na výletech navštívili hodně krásných míst v okolí a ta nás opravdu nezklamala. Je tu skutečně nádherně ...

Skalní hrad Šaunštejn byl postaven někdy na přelomu 14. a 15. století za účelem ochrany tzv. České cesty, která byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s Lužicí. Majitelé hradu Berkové z Dubé se nechvalně proslavili svou pověstí lupičů. Hrad se pro ně stal útočištěm k loupeživým výpravám do okolí. Proto je Šaunštejn znám také pod názvem Loupežnický hrad. Na konci 15. století byl hrad opuštěn a postupně zpustl. Přístup na samotný hrad je umožněn po strmých schodech úzkou spárou ve skále. Na vrcholu stávala dřevěná hradní věž, dnes však po ní zůstal pouze půdorys vytesaný do skály. Vrcholky jednotlivých skal jsou spojeny můstky. 3 metry hluboká prohlubeň sloužila jako nádrž na vodu, podobná místnost byla využívána jako hladomorna. Výstup na hrad určitě stojí za to nejen kvůli zbytkům hradních prostor, ale také díky nádhernému výhledu, který se Vám z vrcholu otevře. Za dobrého počasí spatříte značnou část Českého Švýcarska, ale i některé vrcholy v saské části labských pískovců. Přímo přes sebou budete mít jako na dlani obec Vysokou Lípu, dále pak Koliště, Růžovský vrch, za hranicemi Zirkelstein a Tschirnstein.

Mariina vyhlídka je krásná skála s altánem v blízkosti Jetřichovic,jeden ze  symbolů Českého Švýcarska. Původně sloužila jako požární pozorovatelna, turisticky byla zprístupnena v roce 1856 knížetem Ferdinandem Kinským. Z původního názvu Velký Ostrý byla skála přejmenována podle manželky majitele panství - kněžny Marie Anny Kinské. Na jeho vrcholku byl roku 1856 postaven jednoduchý útulek dostupný 240 schody, který byl posléze přestavěn až do podoby dřevěného altánu. Dne 9. 9. 2005 Mariina vyhlídka shořela nedbalostí turistů. Nová obdoba oblíbeného výhledového altánku byla na skálu umístěna v roce 2006.
Malá Pravčická brána je jedinečný příklad perforace pískovcových skal na území Národního parku České Švýcarsko. Kdo navštívil její mnohem větší sestru, bude se mu zdát podstatně menší.  Je vysoká pouhých 2,3 m, široká 3,3 m a 1-1,5 metru dlouhá, ale přesto je určitě zajímavým místem pro při toulkách malebnou krajinou.

Rudolfův kámen je vyhlídka postavena stejně jako Mariina a Vilemína vyhlídka rodem Kinských v 1. polovině 19. století.  Dříve byla vyhlídka nazývána Vysoký kámen (Hoher Stein) a byla přejmenována až po návštěvě knížete Rudolfa Kinského v roce 1824. Z vrcholu je hezký výhled na skalní město a široké okolí.
Vilemínina stěna je další vyhlídkové místo ve skalách pojmenováné po matce majitele panství – Vilemíně Kinské. V 19. století na skále stál a k vyhlídkovým účelům sloužil altán, který zde dnes už ale zachovaný nezůstal.
Tokáň jsou historické chaty postavené uprostřed zrušené obory, kde za starých časů stávala útulna panských myslivců. Kolem roku 1855 tu byl postaven lovecký zámeček, který padl za oběť požáru v roce 1905. Dnešní budovy v alpském stylu nechal vystavět kníže Kinský, který se zde zdržoval v čase tetřevích lovů. Nedaleko chat byl ve skalním suku vytesán bazén pro panstvo.
Dolský mlýn měl před mnoha lety důležité postavení mezi mlýny v kraji. Později  sloužil  jako výletní restaurace při dolní stanici člunové dopravy jižní části Srbskokamenické  soutěsky, později nazvané na počest  Ferdinanda D´Este, následníka Rakousko – Uherského, Ferdinandova. Pro nás je mlýn známý hlavně z natáčení pohádky Pyšná princezna. Pokud budete pokračovat proti proudu narazíte na malý můstek, který byl postavený začátkem 20. století. Sice se zdá, že na tom není nic zajímavého, ale jedná se o první železobetonovou stavbu na území bývalého Rakouska - Uherska.

Falkenštejn jsou dnes jen zbytky skalního hradu kousek od Jetřichovic. Zachovala se síň vytesaná do skály s okenním výklenkem a kapličkou. Hrad vznikl pravděpodobně ke konci 13. století a sloužil jak k ochraně obchodní "České cesty" do Lužice, tak měl i úlohu správní, díky kolonizační činnosti tehdejších majitelů, rodu Michalovců. V průběhu let vystřídal hrad několik majitelů, kteří nadále  podnikali loupežné výpravy do bohaté Lužice.  Během držení rodem Vartenberků se v loupežných výpravách pokračovalo. Hrad nebylo možné dobít  a tak legenda  "O bílém jelenu" vypráví o  léčce díky níž byl hrad dobit: "V dávných dobách správce hradu se svoji dcerou Zdislavou na hradě Falkeštejn  žil. Velitel stráží jež  posádce hradu velel , tajně na Zdislavu myslel, jako i mladý zbrojnoš jménem Hynek, který byl její krásou uchvácen. Jednoho dne loupežníci velitele posádky zajali,  oběšením pohrozili a za úplatu přemluvili, aby hrad Falkenštejn do jejich rukou padl. Velitel stráží, zkrvavený v tváři do hradu se vrátil. Hradní pán jeho příběhu uvěřil, netušíc ho  jeho statečnosti penězi odměnil. Úlisný velitel kul pikle delší dobu až jednoho dne, hradního pána k oknu nalákal, pod záminkou, že bílého jelena pod hradem spatřil. Jak se pán k oknu přiblížil, velitel stráží za nohy ho popadl z hradeb do hlubokých roklí svržen byl.  Velitel pak Zdislavu uchopil, smrtí ji pohrozil, běžel poté loupežníky do hradu vpustit, naštěstí jeho podlé počínání statečný Hynek zpozoroval, velitele i loupežníky svoji silou zamordoval. Majitelé hradu Hynka správocvání hradu pověřili a jeho ženou Zdislava se stala."