Panská skála, Pravčická brána, Edmondova soutěska - tak to by bylo ...

Poslední prázdninový víkend jsme se rozhodli doplnit své neznalosti známých míst severních Čech a udělali si výlet do Českého Švýcarska a okolí. Nejprve jsme malou procházkou navštívili Panskou skálu s krásným jezírkem jako stvořeným k vykoupání našeho labíka a potom jsme už s kamarádem Charliem vyrazili na velký výlet k nejznámějšímu místu Českého Švýcarska k Pravčické bráně. Procházku jsme začali za nádherného počasí na Mezní louce a po šesti kilometrech mírného stoupání dorazili do „centra místního turistického průmyslu“. Ale, když se člověk nenechá povykujícím davem turistů odradit, je tu opravdu mnoho krásného k vidění. Z Orlího hnízda jsme sestoupili až do Hřenska a údolím říčky Kamenice pokračovali až k Edmondově soutěsce, kde jsme naše unavené nohy nechali chvilku odpočívat při romantické plavbě na člunech. Odpočinek se nám hodil hned při „opravdu hezkém“ závěrečném výstupu 196 schodů od řeky do Mezné a odtud už to byl jen malý kousek do cíle našeho krásného výletu.

Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. V  lesích nedaleko Hřenska, obklopena  tajemným klidem, stojí Pravčická Brána. Již po staletí láká milovníky přírodních krás svým kouzlem. Mnoho z nás ji navštívilo a kdo ne, možná ji spatřil alespoň na obrázku. Když pod tímto kamenným obloukem poprvé stanete, jeho velikost Vás ohromí. Rozměry Pravčické Brány jsou úctyhodné, přesto však při pohledu z blízka se zdají býti ještě větší. Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. Neodmyslitelně k Pravčické bráně patří výletní zámeček Sokolí hnízdo. V počátcích turistického objevování krásy Pravčické brány stával u její paty malý kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep. Roku 1881 nechal majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen vystavět u Pravčické brány výletní zámeček Sokolí hnízdo. Pozval si k tomu účelu dělníky z Itálie a to z prostého důvodu - byli nejlevnější pracovní silou. Celý zámeček byl postaven během jediného roku, což je při jeho rozsáhlosti a době, ve které byl stavěn, čas téměř rekordní. O několik let později bylo na skalních vyhlídkách v bezprostředním okolí vybudováno zábradlí. Za vstup do areálu se začal brzy po vystavění restaurace platit poplatek.Přístupová cesta od Hřenska zv. Pelagiensteig byla vydlážděna již koncem 70. let 19. stol. a tehdy došlo i k vybudování promenádní stezky směrem k Mezní Louce. První turisté se rekrutovali z řad měšťanů a šlechtické společnosti. Přestože má cesta z Hřenska na Pravčickou bránu pouze několik málo kilometrů, bývalo zvykem najmout si k výletu mezky či skupinu nosičů.
Edmundova soutěska -dříve nazývaná Tichá nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, východně od Hřenska. Její stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Původně zcela nepřístupná, koncem 19. stol. začaly z příkazu knížete Edmunda Clary-Aldringena nákladné úpravy, na kterých se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne 4.5.1890 byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska je pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní rodina či Strážce.

Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo 20 - 25 cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany.