Krásná velikonoční  příroda, historické památky a moderním umění

Velikonoční víkend je u nás tradičně ve znamení velkého cestování a návštěv příbuzných. Ani leto s to nebylo jinak a tak jsme víkend prožili na trase Praha – Vysočina – východní Čechy. Nakonec se nám ale přece jenom do programu podařilo vložit psí výlet a v neděli jsme se sešli v Kuksu na procházce s Charliem a jeho páníky, s  našimi kamarády buldočkáři z ulice a jejich Hectorem a Dannym a dalšími osmnácti francouzskými buldočky (o vyjmenování se vůbec nepokusím), kteří měli v Kuksu velké setkání. Naštěstí jsme brzo pochopili, že termín procházka je pro vyznavače různých psích ras rozdílný pojem a že naši kamarádi buldoččí sporťáci jsou spíše výjimka a brzo jsme nechali výpravu „malých ušatých“ daleko za sebou. Kilometřík chůze, přestávka, občerstvení pro pejska i páníčka, svačinka, posezení ... takto bychom neměli šanci naše labradory vůbec unavit. A tak si většinu času na procházce užívali skvělé zábavy Ulla s Charlíkem včetně koupání v poměrně prudce tekoucím Labi (chvíli to vypadalo, že Charlie dopluje až domů do Mělníka), průzkumu soch v Braunově Betlémě a obvyklých procházkových psích zábav. My jsme obešli trochu prodlouženou naučnou stezku po historických památkách Kuksu a Žirče včetně nových soch moderní křížové cesty a pro mne už mnohokrát navštívených a znovu a znovu obdivovaných soch ctností a neřestí před Špitálem v Kuksu. Zvládli jsme i pozdní oběd v místní restauraci U slunce a spokojení po krásném dni se mohli vypravit domů. O osudu buldočků máme jen kusé informace, ale podle nich všichni ve zdraví přežili a vrátili se na své domovské gaučíky...
My jsme na cestě domů ještě navštívili Chlumec na Cidlinou. Díky geocachingu jsem poprvé v životě přímo navštívil památník selkých bouří 18. století – to všeobecně známé „dopadli jak sedláci u Chlumce“ a také zámek Karlova koruna s opravdu krásným zámeckým parkem a potom už jenom cesta domů po náročném, ale krásném Velikonočním víkendu.

a co jsme tentokrát viděli...

Kuks - Zakladatelem zámku a špitálu František Antonín Špork (1662-1738) náležel k nejvzdělanějším osobnostem barokní doby. Po dobrozdání o léčivosti pramenů vybudoval v Kuksu lázně, které byly začátkem 18. století srovnatelné s evropskými lázeňskými středisky a zároveň se staly místem, kde se setkávali politikové, vědci i umělci. Lázeňská budova s kaplí byla vybudována již v letech 1692-1695 na levém labském břehu. Roku 1711 k nim přibyl zámek, divadlo a do roku 1722 byl dokončen lázeňský dům a Dům filosofů, v němž byla uložena bohatá knihovna. Až na široké schodiště k Labi a hostinec se z této části nedochovaly žádné pozůstatky. Architektonické skloubení této části areálu bylo patrně dílem italského architekta G. B. Alliprandiho, který navrhl stavbu špitálu s ústřední budovou kostela Nejsvětější Trojice s kryptou na protějším pravém labském břehu. Stavbu provedl v letech 1710-1712 italský stavitel Pietro Netolla s kameníkem Pietrem Antoniem della Torre. Špitál nechal založit Špork pro 100 chudých a zestárlých poddaných hradišťského panství. Hlavní pozoruhodností Kuksu je sochařská výzdoba před průčelím kostela a špitálu z let 1712-1731. Jejím autorem je sochař vrcholného baroka v Čechách Matyáš Bernard Braun. Ve 24 alegorických sochách Ctností a Neřestí, v alegorii osmi Blahoslavenství, v plastikách Náboženství, Andělů smrti i v soše Křesťanského rytíře vyjádřil smýšlení a postoj hraběte Šporka ke světu i životu. Mezi evropské unikáty se řadí barokní lékárna s původním mobiliářem z 1. poloviny 18. století.

Ke Kuksu patří ještě Betlém s Braunovými sochami a reliéfy tesanými přímo do pískovcových skal. Dnes je z celého areálu zachován jen zlomek jeho původní podoby. Mimo pousteven, kaple sv. Kříže a dalších drobných staveb a plastik tu stávala skupina Krista pokoušeného Ďáblem, ukřižovaný Kristus malovaný na dřevě, dále "alej sedmi studánek" s fontánami z růžového mramoru. Do špitální zahrady v Kuksu byly později přemístěny sochy Velkého křesťanského bojovníka "Miles Christianus", sv. Jeronýma se lvem a Anděl Gloria. Dnes ztracená je skupina Hagarna poušti. Všechny sochy byly původně barevně pojednány - polychromovány. K devastaci a zániku části výzdoby došlo krátce po Šporkově smrti v r. 1738, za vpádu vojsk ve válkách o dědictví rakouské.  Škody vznikly i v souvislosti se stavbou pevnosti Josefov v létech 1781-1787, kdy se v okolí těžil kámen. Braunův Betlém byl dne 14.9. 1999 WMF v New Yorku zařazen a dne 16.9. 1999 v Praze vyhlášen jednou ze 100 nejohroženějších památek světa.

Novodobá křížová cesta, kterou tvoří cyklus patnácti pískovcových soch rozmístěných ve volné přírodě u Nového lesa nedaleko obce Stanovice poblíž Kuksu. Vznik a zpřístupnění patnácti sochařských zastavení je prvním krokem k oživení barokního komplexu Kuks. Sochy pro tento projekt, který nese název Příběh naděje a utrpení člověka, vytvořilo patnáct předních českých sochařů tří generací z hořického pískovce. Každé z patnácti zastavení, volně inspirovaných biblickou křížovou cestou, vytvořil jiný autor, společně však tvoří ucelené koncepční dílo. Galerie v délce zhruba jednoho kilometru obklopuje turistickou cestu vedoucí z obce Stanovice k Braunovu Betlému. S myšlenkou rozšířit unikátní komponovanou krajinu, vytvořenou hrabětem Šporkem a sochařem Braunem počátkem 18. století, o galerii soudobých plastik přišel sochař Vladimír Preclík. Unikátní na projektu je i skutečnost, že se její realizace chopili sami autoři.

Zámek Karlova Koruna si nechal postavit jako své letní reprezentační sídlo v letech 1721-23 hrabě František Ferdinand Kinský, nejvyšší kancléř a nejvyšší lovčí království Českého. Plány na zámek zpracoval jeden z nejvýznamnějších barokních stavitelů italského původu Jan Santini Aichel. Vlastní stavební práce na zámku řídil architekt František Maxmilián Kaňka. V době dostavby zámku se shodou okolností konala v Praze korunovace císaře Karla VI. na českého krále. Panovník po korunovačních obřadech poctil Nejvyššího kancléře F. F. Kinského tím, že přijal pozvání k návštěvě na jeho právě dostavěný zámek. Na počest a památku pojmenoval majitel svůj zámek Karlova Koruna.