N 50° 03.176 E 014° 21.418

Uloženo: 17/04/2009. Velikost: small. Obtížnost: 2/5. Terén: 1,5/5

Zámeček, který nevypadá jako zámeček a zajímavé letopočty ...

Při návratu z procházky do Prokopského údolí jsme se ještě zastavili n krátkou zastávku u Jinonického zámečku. A to hlavně proto, že mě vlastně velice překvapilo, že ta rozpadlá budova nehezkého vzhledu s ještě ošklivějším okolím, kolem které už roky často jezdíme, je vlastně zámeček. A pamětní deska na průčelí A.J. Puchmajera … tu jsem musel opravdu chvilku hledat. Ale zase jsem se díky geocachingu o něčem poučil. Nápis na pamětní desce je opravdu zajímavý … kdepak asi udělal autor chybu ? Vlastní vyluštění a odlovení krabičky už bylo jednoduché. Bohužel ani zezadu nevypadal zámeček lépe a blízká přítomnost luxusních novostaveb to ještě podtrhuje. Myslím, že zámeček nečeká jednoduchá budoucnost …Jinonický dvorec je připomínán již v roce 1088. Vystřídala se zde řada majitelů. Za třicetileté války zde byla zpuštošena tvrz. Po třicetileté válce se osada Jinonice stala zbožím Pavla Michny z Vacínova, který zde nechal zbudovat zámeček. Hospodářský dvůr vznikl až po jeho smrti. Dvorec spolu se zámečkem nechal přestavět roku 1685 Jan Adolf Schwarzenberg. Přes řadu dílčích úprav si objekt zachoval charakter raně barokního velkostatku z konce 17. stol.. Klasicistní úpravy areálu proběhly roku 1815. Nad vstupním portálem lemovaným pilastry je kamenný švarcenberský pískovcový znak. Nad klenutým vjezdem uprostřed střechy je dřevěná věžička s hodinovým strojem. Na vstupním nádvoří najdeme čtvercovou pískovcovou kašnu a sluneční hodiny na středním křídle, které rozděluje rozsáhlý hospodářský dvůr na dvě části. V ohradní zdi zámečku je vestavěn patrový altán, vystupuje směrem do bývalého parku. Za ním se nachází klenutá brána. Na levé straně od vstupní brány do zámečku je umístěna pamětní deska s bustou, připomínající buditele a básníka Antonína Jaroslava Puchmajera, který zde žil v letech 1804-1805. Součástí hospodářského dvora bývala řada rybníků, ze kterých zůstaly pouze tři. Zámecký rybník v areálu objektu v zahradě, Jinonický rybník na návsi v Jinonicích a Butovický rybník na návsi v nedalekých Butovicích.

Antonín Jaroslav Puchmajer – český básník a překladatel, vlastenecký kněz a národní buditel se narodil v rodině vltavotýnského jircháře Karla Puchmajera a jeho manželky Anny rozené Metlové. Po studiích na českobudějovickém piaristickém gymnáziu vstoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity a zaměřil se na studia cizích jazyků. Pak obrátil svůj zájem k teologii. Kněžského svěcení dosáhl v roce 1796. Působil jako kaplan v Ktiši, Prachaticích a Kamenném Újezdě. Roku 1804 byl ustanoven farářem v Jinonicích, následujícího roku v Citolibech u Loun a krátce poté se stal farářem v Radnicích, kde působil až do své smrti. Po úrazu prodělaném na jaře 1820 se jeho zdravotní stav zhoršoval, uchýlil se proto do všeobecné nemocnice v Praze, kde ve věku 51 let zemřel. Antonín Jaroslav Puchmajer byl zakladatelem a hlavním představitelem první novočeské básnické školy, která se prezentovala pěti svazky básnických almanachů nazvaných "Sebrání básní a zpěvů" a "Nové básně". Znalost mnoha cizích jazyků mu umožňovala plynně překládat z latiny, řečtiny, francouzštiny, španělštiny, němčiny, ruštiny a polštiny. S Václavem Hankou se účastnil vydání II. dílu Dobrovského slovníku, byl autorem "Pravopisu rusko-českého" a posmrtně pak vyšla jeho učebnice cikánštiny "Románi Čib". Poslední tři roky 18.století byl Puchmajer kaplanem v Prachaticích. Vedle duchovní pastýřské služby zde křísil lásku k českému jazyku. Literátské bratrstvo, spolek chrámového zpěvu s latinským a českým kůrem, doznalo za jeho působení dalšího rozkvětu. V Prachaticích také založil čtenářský spolek, který později splynul s literátským bratrstvem. Zde vznikly mnohé jeho básně, zejména ze sbírky vydané roku 1798. Na Puchmajerovu buditelskou činnost pak po 18 letech zde navázal P. František Josef Sláma.