N 50° 52.295 E 014° 23.994

Uloženo: 14/10/2005. Velikost: small. Obtížnost: 4/5. Terén: 4/5


Vysoká skála ... obtížnost 4/5, terén 4/5 … a to nemám moc rád výšky …

Poslední dnešní vyhlídka na trase našeho výletu po krásách Českého Švýcarska a také poslední vyhlídková krabička. A tohle hledání bylo opravdu zážitek. Obtížnost a terén 4/5, to byla naše doposud nejtěžší kombinace a řekl bych, že zcela oprávněně. I podle počtu neúspěšných pokusů kolegů cacherů je vidět, že krabička je opravdu dobře schovaná. Postupně jsem s použitím pro mě těch nejodvážnějších horolezeckých prvků prolezl celý skalní vrchol a okolí, ale marně. Potenciálních skrýší nabízí skála opravdu hodně. A jak už to bývá, když už jsem chtěl hledání vzdát a ještě jednou se vrátil k tomu nejlákavějšímu místu, zkusil do skalní škvíry sáhnout trochu z jiné strany a ona tam byla. Nález téhle krabičky mohu určitě zařadit mezi své největší cacherské zážitky a určitě tu nejtěžší, kterou jsme objevili.

Objevování krás v okolí Jetřichovic začalo ve druhé polovině minulého století. Romantický duch doby si liboval v této malebné rozeklané krajině a zpřístupnování vyhlídek se stalo módou v šlechtických kruzích. Vypráví o tom Ferdinand Náhlík ve svém průvodci z roku 1864: "Nejhezčí partie Českého Švýcarska by asi byly dosud nenavštěvovány a nepřístupné a pro cest neznalého cizince by bylo velmi obtížné dostat se z lesních a skalních bludišť, nebýt vznešené štědrosti Jeho Jasnosti přírody-milovného pana knížete Ferdinanda Kinského, jenž dal velkými náklady všude zřídit - přičemž leckde dávali v sázku život i řemeslníci - mostky, tesaná schodiště, zábradlí a cesty". Tak byly mimo jiné zbudovány chatky na Vilemínině stěně (dnes jsou patrné již jen základy), Rudolfově kameni a v roce 1856 na Mariině skále  - na obou posledně jmenovaných dosud stojí. V této době také obdržely vyhlídky svoje nynější jména a to podle příslušníku rodiny Kinských. Tak například Rudolfův kámen se dříve nazýval Vysoký kámen - Hoher Stein a byl přejmenován až po návštěvě knížete Rudolfa Kinského v roce 1824.