Vlkolínec, Malino brdo, Ploská ... a hlavně si dávejte pozor na medvědy ….

Udělali jsme malou změnu v oblíbených  místech naších výletů a po pálavském setkání zamířili na trochu prodloužená víkend do „daleké“ ciziny. Do slovenských hor. Je to už opravdu mnoho let co jsem tu byl naposledy a tak to bylo trochu i vzpomínání na mládí…  A protože jsme se ubytovali v krásné dolině pod Velkou Fatrou, tak náš první výlet samozřejmě směřoval do pro mě zcela neznámých kopců. Nejprve jsme si udělali „malou“ odpolední rozcvičku a navštívili krásnou vesničku žijící skanzen Vlkolínec a vystoupali na kopec nad ní na Malino Brdo a druhý den jsme se vypravili na opravdový „trek“ do hor s výstupem na vrchol Ploská. Musím říci, že Velká Fatra plně naplnila mé očekávání a přidala ještě mnohé nad to. Nádherné výhledy, zářivě bílé skály, rozkvetlé louky intensivně vonící mateřídouškou, čisté potoky a všude tak absolutní klid, že jsme si někdy připadali, že jsme tu opravdu skoro sami. Za celý den jsme potkali dva bači a pár turistů s batohy na zádech směřujících někam do hlubin hor. Hory malebné, romantické a klidné. Podobně jako lidi jsme nejprve marně hledali i ovce a ty slavné horské salaše. Velká Fatra je určitě pastevecká oblast, ale asi ani pasení ovcí neprožívá velkou konjunkturu. Pastevectví zjevně není cestou k rychlému zbohatnutí a tak i když jsme prošli několik krásných horských lučin a minuli několik salaší, na stádo ovcí jsme narazili až skoro na závěr při sestupu z Ploské. Pravda bača nebyl jako z dobových obrázků a salaš byla spíš taková maringotka, ale ovečky to byly a dokonce jsme mohli chvíli pozorovat šikovné pastevecké psi při práci se stádem. Pastevečtí psi, čuvači, mají pověst nekompromisních a velice "ostrých" hlídačů a tak jsme se raději my i naší městští labíci drželi stranou. I když mě bylo některých psů spíše líto, než že by vzbuzovali obavu. Asi nemají lehký život a do romantiky splynutí člověka se svým druhem v těžkých horských podmínkách mělo štěně uvázané na slunci, na krátkém provaze, bez vody uprostřed louky hodně, hodně daleko … Jo a medvědi … tak ty jsme naštěstí nepotkali. I když prý tu opravdu jsou, ale raději neříkejte to mé ženě …
Nakonec si nechávám ten nejhezčí a nejsilnější dojem: Velká Fatra je ze všech stran obklopena dalšími horami. Malou Fatrou na západě a severu, Nízkými Tatrami na východě, na jihovýchodě to je Polana a na jihu Kremnické vrchy. Všechno krásné hory s členitým reliéfem a mnoha hřebeny, které se řadí za sebou do dáli, kam až oko dohlédne. Nikde žádné město na obzoru, nikde žádná horská chata s parkovištěm … prostě svět hor v celé své kráse. Je to úžasné a já si určitě našel další místo, kam se budu chtít co nejdříve vrátit. Vždyť jsme viděli tak málo …

Ploská - 1532 m n.m - je odlesněný horský vrchol ležící v závěru Ľubochnianské doliny, na styku tří hlavních hřebenů pohoří: směrem k severovýchodu vybíhá liptovský hřeben s horou Rakytov, k severu se táhne turčianský hřeben s nejvyšším vrcholem Kľak a k jihu hřeben s nejvyšším vrcholem celého pohoří jímž je Ostredok. Temeno je ploché, svahy však jsou velmi strmé, takže v zimním období zde často padají laviny. Na západním svahu vyvěrá Necpalský potok, na východní straně pramení potok Ľubochnianka. Severozápadním směrem je turistická Chata pod Borišovom.

Vesnický skanzen Vlkolínec je považován za nejzachovalejší rezervaci lidové architektury na Slovensku. První zmínky o obci Vlkolínec pocházejí až z roku 1376. Dalším zajímavým místem v obci je dřevěná dvoupodlažní zvonice pocházející z roku 1770. Asi za největší zmínku zajisté patří 40 zachovalých dřevěnic, které jsou rozmístěné podél potoka. Jsou to srubové domy s šindelovou střechou. Tyto dřevěnice jsou jediným neporušeným místem dřevěnic na Slovensku. Rezervace Vlkolínec byla roku 1993 vyhlášena kulturní památkou a zapsána do kulturního děditství UNESCO.